Rozptylové studie jsou dle zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. (v plném znění) vyžadovány při umístění nových staveb s dopadem na ovzduší (spalovacích i technologických) a jejich změnách a dále při stavbě liniových zdrojů (silnice, parkoviště).
Rozptylová studie je dokument, který na základě vypočtených modelových hodnot znečištění hodnotí vliv stávajících nebo plánovaných zdrojů znečišťování ovzduší na stávající úroveň znečištění v lokalitě.
Rozptylová studie je povinným podkladem pro vydání závazného stanoviska krajským úřadem nebo Ministerstvem životního prostředí (dále jen „MŽP“), ke změně povolení provozu zdroje a k řízením uvedeným v §11 odst. 9 zákona o ochraně ovzduší. Povinnost předložení rozptylové studie tedy platí pro:
- umístění stacionárních zdrojů podle § 11 odst. 2 písm. b), které jsou výslovně označené ve sloupci A přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší,
- umístění stavby pozemní komunikace nebo parkoviště podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší, vedené v zastavěném území obce s dopravní intenzitou 15000 a více vozidel za den v návrhovém období nejméně 10 let a pro parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích míst,
- řízení o změně povolení provozu, při které dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí,
- stacionární zdroj využívající technologii, která doposud nebyla na území České republiky provozována, pokud je tak výslovně stanoveno ve výroku rozhodnutí MŽP podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší.
- Rozptylová studie se podle §11 odst. 9 zákona o ochraně ovzduší nezpracovává pro:
- spalovací stacionární zdroje v kategorii energetika – spalování paliv označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW,
- stacionární zdroje v kategorii energetika – ostatní označené kódem 3.1. v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW,
- případy, kdy dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke zvýšení příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění.
Obsahové náležitosti rozptylové studie jsou uvedeny v příloze č. 15 vyhlášky č. 415/2012 Sb.
Podle metodiky výpočtu znečištění ovzduší je též možné:
- stanovit výšky komínů s ohledem na splnění imisních limitů
- stanovit podíl zdrojů znečišťování na celkovém znečištění do vzdálenosti 100 km
- stanovit doby překročení zvolených koncentrací pro zdroj se sezónně proměnnou emisí
Výstupem rozptylové studie mohou být:
- maximální možné krátkodobé (hodinové) hodnoty koncentrací znečišťujících látek, které se mohou vyskytnout ve všech třídách rychlosti větru a stability ovzduší
- maximální možné krátkodobé (hodinové) hodnoty koncentrací znečišťujících látek bez ohledu na třídu stability a rychlost větru
- roční průměrné koncentrace
- denní průměrné koncentrace
- klouzavý osmihodinový průměr
- doba trvání koncentrací převyšujících určité předem zadané hodnoty.
Pro výpočet doplňkové imisní zátěže naše společnost používá matematický model dle metodiky SYMOS´97, která byla vydána v červnu 1998 Českým hydrometeorologickým ústavem Praha pod názvem “Systém modelování stacionárních zdrojů”.
Tato metodika byla roku 2013 aktualizována. V současné době máme k dispozici program pro výpočet znečištění ovzduší SYMOS’97 verze 2013, který je dle vyhlášky č. 330/2012 Sb. referenční metodou výpočtu rozptylu znečišťujících látek v ovzduší.
Ukázky grafických výstupů:
